„Je to jasný rozpor. Nacházíme se v situaci, kdy se Evropská unie na jedné straně snaží vrátit výrobu léků na evropskou půdu, a na druhé straně tu máme logickou environmentální legislativu, která by mohla výrobce – pokud mám být upřímný – z Evropy téměř vyhnat,“ uvedl Knotek s tím, že „toto rozhodně není správný přístup.“ Unijní politiky by podle něj neměly být vzájemně v rozporu, ale v tomto případě se tak děje.

„Stakeholdeři na tuto situaci upozorňovali už během přípravy dané politiky. Snažili se na tyto negativní dopady poukázat, ale nikdo jim nenaslouchal. Legislativa byla schválená. A nyní jsme v situaci, kdy se snažíme vymyslet, jak neustoupit z ochrany planety a životního prostředí, ale zároveň nepoškodit podniky. A to není jednoduchá rovnice,“ pokračoval Knotek.

Aktualizovaná směrnice o čištění městských odpadních vod přinesla přísnější pravidla a zavedla systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Podle něj musí výrobci mikroznečišťujících látek z farmaceutického a kosmetického průmyslu hradit náklady na čištění odpadních vod z různých zdrojů, včetně domácností a nemocnic.

Kolem čísel, která Evropská komise použila ve svých posouzeních dopadů, se však vedou bouřlivé spory. Farmaceutický průmysl tvrdí, že reálné náklady, které ponese, jsou tak vysoké, že by výroba některých – zejména generických – léků mohla být neudržitelná.

Časový tlak

Jedním z aktuálních návrhů je takzvané zastavení hodin. „Je to velmi logický návrh, jehož cílem je pozastavit implementaci a poskytnout Evropské komisi více času na vypracování druhého kola výpočtů dopadů a odpovídající analýzy nákladů,“ vysvětlil Knotek.

„Dokonce i z Evropské komise zaznívají hlasy, že původní výpočty a veškerá podpůrná posouzení byla vytvořena velmi narychlo na úkor kvality,“ dodal.

Knotek dále zdůraznil, že v Evropském parlamentu panují obavy napříč středovými a pravicovými politickými skupinami. „Považuji ,zastavení hodin‘ za důležité, protože investoři a farmaceutické firmy potřebují mít jasno. Samozřejmě nemohou čekat do posledního měsíce před nabytím účinnosti této povinnosti a pak měnit své podnikání. Výroba, kapacity i investice se plánují roky dopředu. Jsme pod časovým tlakem a toto opatření by situaci uklidnilo,“ zopakoval.

Nejde jen o dostupnost

„Základním kamenem by mělo být větší naslouchání průmyslu. Komise slíbila, že bude více naslouchat, takže teď má příležitost to dokázat. Připravuje nebo zvažuje způsoby, jak zajistit, aby toto břemeno samozřejmě nenesly národní systémy zdravotní péče. A pochopitelně ani farmaceutické firmy. Vyřešit tuto rovnici není snadné,“ řekl Knotek. Přiznal také, že „politicky, pro domácí politiky,“ neexistují jednoduché odpovědi.

„Dopad je neúměrný, pokud jde o výrobu generických léků, protože marže jsou zde mnohem nižší než v inovativním průmyslu. A to má samozřejmě větší dopad v evropských lokalitách, kde se generika vyrábějí mnohem častěji. Členské státy, kterých se to týká, jsou proto slyšet hlasitěji. Nejde totiž jen o dostupnost léků v Evropě, ale také o pracovní sílu a národní ekonomiky,“ dodal český europoslanec.

Článek byl převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.

Článek je dostupný zde.

Článek Europoslanec Knotek: Přísná ekologická pravidla mohou poškodit výrobu léků i ekonomiku se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Ondřej Knotek (ANO, Patrioti) je český europoslanec a člen výboru pro životní prostředí, klima a bezpečnost potravin. Stal se zpravodajem pro návrh nového klimatického cíle EU. 

V nedávném komentáři mě Luděk Niedermayer obvinil z populismu, protože jsem odmítl návrh Evropské komise na 90% snížení emisí do roku 2040. Chci jasně říct, že tento cíl je nejen nerealistický, ale také strašně nebezpečný pro evropskou ekonomiku i občany.

Podle zaběhlých pravidel znamená vítězství v bruselské bublině najít kompromis. Je jedno, zda dobrý, nebo špatný – hlavně, že je kompromis. U dílčích technických věcí je to možná cesta, ale nesmí to platit u zásadních otázek. Právě tento pokrytecký způsob „eurokompromisů“ v klíčových věcech dovedl EU tam, kde dnes je – do velkých problémů.

My jsme nezaložili Patrioty pro Evropu proto, abychom dál podporovali tuto destrukční politiku „méně špatných kompromisů“. Rozhodně ne v tak strategických otázkách, jako je zavádění nového klimatického cíle.

Evropa už má dva ambiciózní klimatické cíle: do roku 2030 snížit emise o 55 % a do roku 2050 o 100 %. Přesto úředníci v Bruselu navrhli nový mezicíl – do roku 2040 snížení o 90 %.

Ano, dalo se čekat, že s takovým návrhem přijdou, ale nikde nebylo stanoveno, kdy. Logika by přitom velela jasně: nejdříve si ověřme, zda jsme vůbec schopni splnit cíl pro rok 2030, a teprve pak uvažujme o mezicílech. Jenže už dnes víme, že cíl pro rok 2030 pravděpodobně splněn nebude. Balíčky legislativy, které k němu měly vést, narážejí na zásadní problém – ukazují se jako nereálné a extrémně drahé. Emisní povolenky pro domácnosti a dopravu, emisní cíle pro automobilky či pravidla odlesňování se proto odkládají nebo zmírňují. A přesto euroúředníci neváhali přijít s novým, ještě ambicióznějším cílem pro rok 2040. A to navzdory tomu, že svět EU v tomto směru nenásleduje a stávající cíle jsou už dnes sotva splnitelné. Není to absurdní?

Článek Ondřej Knotek: Klimatický cíl pro rok 2040 je bruselský nesmysl, který Evropu zničí se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Článek „Green Deal vede ke krachu průmyslu. Bruselské úřednictvo vydírá státy i firmy. “ říká Ondřej Knotek v aktuálním rozhovoru pro XTV se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

„Nefunkční systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) zásadně ohrožuje konkurenceschopnost průmyslu členských zemí EU ve prospěch třetích zemí, jako jsou Čína a USA. Evropský průmysl stagnuje, občané chudnou, zatímco zbytek světa těží z levnější výroby a zároveň produkuje více emisí – to vše na úkor našich občanů a průmyslu,“ uvedla europoslankyně za Hnutí ANO Jana Nagyová.

Podle europoslanců hnutí ANO je pro řešení této situace nezbytné urychleně revidovat tzv. Green Deal, počínaje právě systémem EU ETS. Podle Dragiho zprávy čelí Evropa až 5x dražším energiím pro koncového spotřebitele. V takovéto situaci si nemůžeme dovolit mít nejdražší emisní povolenku na světě. Např. v Číně je 10x levnější než v EU,  komentuje Ondřej Knotek, europoslanec z Hnutí ANO.

Vadí i uhlíkové clo – byrokracie, která jen uškodí

Zlepšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu nepomůže ani tzv. uhlíkové clo (CBAM),  které mají platit dovozci ze zemí mimo EU s menšími ekologickými náklady. Tento teoretický koncept pravděpodobně v praxi narazí a jediné k čemu povede, že se uvalené clo propíše do koncové ceny pro spotřebitele v EU. Navíc vůbec tento koncept neřeší konkurenceschopnost evropských exportérů právě do zemí s méně přísnými standardy v oblasti životního prostředí. 

V dopise Evropské komisi europoslanci požadují: 

• Bezodkladně předložit návrhy na revizi současné směrnice ETS s cílem stanovit cenu emisních povolenek v dlouhodobém horizontu na 30 eur za povolenku;
• Zrušit rozšíření ETS na distribuci pohonných hmot pro silniční dopravu a budovy (ETS 2) za účelem ochrany rodin, které si vytápí vlastní domy a jezdí vlastním autem;
• Předložit nouzový plán pro energeticky náročná průmyslová odvětví, založený na myšlence technologické neutrality;
• Vést otevřený dialog s partnery za účelem vytvoření dobře fungujícího globálního ETS, aby byly zajištěny rovné podmínky pro průmysl se sídlem v EU ve vztahu ke konkurenci z třetích zemí.
• Zbavit právní účinnosti byrokratické a pro řešení evropské energetické krize zcela nevyhovující nařízení o uhlíkovém clu (CBAM).

Dopis Evropské komisi ke stažení Letter – ETS.

Článek Europoslanci ANO vyzývají Evropskou komisi k urychlenému snížení cen emisních povolenek se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Způsob, jakým koalice, ministr dopravy Kupka a europoslanec Alexandr Vondra komunikovali s veřejností normu EURO 7, která nastavuje budoucí pravidla pro výrobu automobilů zejména v oblasti emisí, je podle Knotka „podvod na veřejnost“.

Ministr dopravy Martin Kupka vloni označil schválení mírnější verze EURO7 jako „velký úspěch“. Za okleštění radikální normy si činí zásluhy i europoslanec Alexandr Vondra, který návrh na její zmírnění v EP předkládal a přesvědčoval ostatní poslance, aby pro ni hlasovali.

Knotek však Epoch Times sdělil, že celý příběh se odehrál poněkud odlišně. „Za českého předsednictví byly dvě důležité legislativy. Jedna zákaz spalovacích motorů, to byla norma na emise CO2, a pak bylo Euro 7. Ta norma na emise CO2, ten takzvaný zákaz spalovacích motorů, už byl ve finálním vyjednávání,“ popsal sled událostí Knotek.

Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans zodpovědný za implementaci Green Dealu udělal podle Knotka léčku, kdy české vládě, která v té době předsedala Evropské unii, měl říct: „Pokud dojednáte včas a rozumně zákaz spalovacích motorů, tak já jako Evropská komise vydám mírnou normu Euro 7,“ líčí český europoslanec a dodává, že vládní politiky i Alexandra Vondru varovali, aby Timmermansovi nevěřili.

Česká vláda však dle něho na to nedala a iniciativně zákaz spalovacích motorů v říjnu 2022 schválila. „Asi týden nebo čtrnáct dní poté Evropská komise navrhla Euro 7, tu skoro nejtvrdší možnou variantu, která vůbec připadala v úvahu. Takže oni skočili na lep, vlastně způsobili požár a pak se probudili a řekli: ‚jdem hasit‘,“ říká Knotek.

Teprve poté dle něj vyjel ministr Kupka do Bruselu, kde začal jednat a Alexandr Vondra se stal v Evropském parlamentu zpravodajem zmírňovacího návrhu. Poslanci ANO se však po zvážení pro a proti dohodli, že pro Vondrův návrh hlasovat nebudou z důvodu, že automobilový průmysl už je i tak pod dost velkým tlakem a vystačí si i s normou EURO 6.

Navíc v návrhu nebyla zahrnuta možnost, aby po roce 2035 mohla být ve spalovacích motorech používána alespoň syntetická paliva a biopaliva. Na této podmínce mezitím trvali Němci, kteří vyhrožovali, že legislativu zablokují, proto jim měla komise slíbit, že do EURO 7 nebo někam jinam možnost používání biopaliv a syntetických paliv přidá.

„Saša Vondra, lídr koalice SPOLU, prezentuje (EURO 7) jako úspěch a neříká při tomto, že ten požár původně zapálili oni. Kdyby Timmermansovi neskočili na lep, ta norma mohla být mnohem mírnější a třeba by se tam dokázalo v rámci jednání dotlačit i ta syntetické paliva a biopaliva. Takhle byl Evropský parlament strašně rád, že se vůbec něco zmírnilo,“ konstatuje v rozhovoru Knotek. Norma EURO 7 je podle něj „jeden z těch příkladů, kdy komunikace této vlády k lidem není upřímná.“

Sám Knotek je za myšlenku snižování emisí a přechodu na bezfosilní paliva, ale nesmí podle něj dojít k ohrožení konkurenceschopnosti Evropského průmyslu.

Zdroj: The Epoch Times

Článek EURO 7 byla léčkou, jak zakázat spalovací motory. Česká vláda skočila na lep, tvrdí europoslanec Knotek se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Před časem jste řekl, že Green Deal nakročil na cestu, která vedla správným směrem, ale nebyla dobře podchycená. Jak jste to myslel?

V roce 2020 se řeklo, že budeme první klimaticky neutrální oblastí. Tehdy v tom mohla spočívat určitá výhoda. A sice, že kdo jako první bude disponovat potřebnými technologiemi, bude je moci nabídnout na globálním trhu a získá nová odbytiště třeba v Indii, Africe a jinde. Nicméně přišel covid, pak válka na Ukrajině a energetická krize. Představa, že by dnes Američan nebo Číňan chtěl používat evropské technologie, je passé.

Navíc se v mezidobí změnilo klimatické poznání. Cílem Pařížské dohody bylo zabránit zvýšení teploty do roku 2100 o dva stupně, ideálně ne o víc jak 1,5 stupně. Dneska víme, že těch 1,5 už padlo loni a mineme asi i ten dlouhodobý cíl. Evropa bohužel tento vývoj nezmění. Rozhodne se v Indii, v Číně, v Indonésii… Také v Africe, kde je obrovské množství populace. Dnes má sice nízkou životní úroveň, ale časem bude chtít také více spotřebovávat.

Evropa nemá na oteplování skoro žádný vliv, ale zabíjí si stabilní zdroje. Čína sice staví nejvíc obnovitelných zdrojů, ale zároveň také nejvíc uhelných elektráren. V loňském roce šlo o instalovaný výkon odpovídající asi dvaadvaceti Temelínům. Mimo jiné je staví proto, aby mohla vyrábět solární panely, které pak v Evropě instalujeme na pole a domy. Například Austrálie také chce směřovat k uhlíkové neutralitě, ale nezbaví se uhlí, dokud za něj nebude mít náhradu.

Evropa se dala cestou regulace a emisních povolenek.

Nejdražších povolenek. I proto se dnes část výroby přesouvá z kontinentu pryč. Jakákoliv jednotka produkce mimo Evropu má přitom vždy vyšší emisní stopu. Ať jde o ocel, sklo, nebo cokoliv jiného. Nejen v Číně ale i v Americe. Čpavek vyrobený v Africe ji pak má proti tomu evropskému vyšší dokonce osmkrát. A my tam tu výrobu zdražováním energií v podstatě vyháníme. Škodí nám to a z hlediska ochrany klimatu je to dokonce kontraproduktivní.

Legislativa by měla směřovat k adaptaci na novou situaci. Green Deal v současné podobě ale klimatu nepomůže a k adaptaci nevede. Podmínky toho původního navíc měly navíc vést ke splnění cílů v roce 2050, přičemž do té doby bude každý stát plnit podle svých možností a nebude to mít dopad na jednotlivé skupiny obyvatel. Tohle se ale nedodrželo. Frans Timmermans zakázal, co se dalo, a ostatní znevýhodnil. Bohužel pro to našel oporu v Evropském parlamentu. Teď věřím, že nová reprezentace umožní, aby každý stát šel přiměřenou cestou. Protože třeba Česko na OZE nemá podmínky.

Nicméně řada firem se už adaptovala a stálo je to poměrně velké náklady.

Hodně to souvisí s důvěrou a předvídatelností. Evropa je přeregulovaná a kdo to zaplatí? Dotace jsou jen pomocí, ve výsledku vždycky všechno zaplatí výrobci a přenesou to na spotřebitele. Splnit klimatické cíle do roku 2030 znamená snižovat emise čtyřikrát rychleji než dosud, což si vyžádá ve srovnání s dneškem osminásobné investice od soukromého sektoru. Proč by to výrobci dělali? Raději budou vyrábět v USA, kde je flexibilnější trh práce, panuje technologická neutralita a jsou tam levnější energie.

V USA jsou stanovené cíle, ale nikdo vám neříká, jak jich máte dosáhnout. Evropa všechno přereguluje, v důsledku čehož některé technologie přestanou být konkurenceschopné. A ona si pak vybere, které podpoří a které ne.

Že je to neudržitelné, začíná pomalu připouštět i šéfka komise Ursula von Leyen. Začíná skloňovat slovo konkurenceschopnost a říká, že musíme více naslouchat průmyslu i firmám. To se formálně dělo i v minulosti, ale bohužel jen formálně.

Vraťme se k tomu, že řada firem do změn investovala.

Samozřejmě, jsou firmy, které třeba na novou podobu energetiky vsadily a změnu chtít nebudou. Nakonfigurovaly si globální byznys, sázející třeba na to, že Evropa nebude energeticky soběstačná. Takže se bude dovážet vodík ze Saudské Arábie. Taková energetická firma pak samozřejmě změnu chtít nebude.

To není asi pro Evropu výhodné, ale využít příležitosti není ani nelegální ani neetické.

Není. Ale na změny vždycky někdo doplácí. Málo platné, Evropa má emisní povolenky za šedesát euro a měla i za sto. Čína je má za šest. Němci a Poláci si vyjednali možnosti podpor v energetice a česká vláda by o to měla požádat. Tohle jsme zaspali napříč vládami, zatímco Poláci si vše vyjednali včas. Teď se tak nějak předpokládá, že nebudeme v energii soběstační. Ale bude ji odkud dovézt? Vždyť Němci jsou na tom podobně. A jestli chce někdo začít narychlo stavět plynové elektrárny, tak je dobré si uvědomit, že na celém světě jsou jen asi tři výrobci. A pokud to mají být elektrárny umožňující výhledově i využití vodíku, tak jejich cena bude obrovská.

Zmínil jste Polsko. To se ale po volbách změnilo spíše směrem ke vstřícnosti vůči EU.

Politicky se Polsko změnilo o 180 stupňů. Ale pokud jde o byznys, tak drží pragmatickou linii. Poslanci Práva a spravedlnosti a Občanské platformy by si nejraději vyškrábali oči, ale když jde o průmysl a energetiku, tak táhnou za jeden provaz. Takže tam žádná velká změna nenastala. Poláci jsou skvěle organizovaní a je to taky velká země. Což jí oproti nám dává jiné vyjednávací možnosti.

Stejně jako Francii, která chce jít cestou jádra. Německo má po dvaceti letech Energiewende až dvacetkrát větší emisní stopu než Francie. Kdyby šlo jen o emise, tak je jádro řešením. Jenže Evropa chce tlačit obnovitelné zdroje. Takže Německo najednou musí stavět plynové elektrárny, protože si jádro vypnuli. To přitom vybralo zatáčku smrti a velká část zemí půjde jeho cestou. V tomto parlamentu vyhrálo všechna hlasování. A šlo to napříč stranami.

Zmínil jste Ursulu von Leyen. Ustojí svůj post?

Je političkou CDU, která je favoritem německých voleb, ale není v současné vládě. Je hodně neoblíbená a nepomůže jí určitě kauza s Pfizerem. Určitě tak nemá svou pozici jistou. Ale otázka zní: když ne ona, tak kdo? Bude to lepší nebo horší? O obsazení předsedy komise se bude jednat v omezeném okruhu lidí. My jako europoslanci za ANO ji podpoříme pouze v případě, pokud se zaváže k řešení emisních povolenek a tomu, že se bude znovu zabývat zákazem emisních motorů. Jinak ne. Samozřejmě proti tomu půjde frakce zelených a Němci podle mě budou chtít také setrvání současného stavu bez velkých změn. Takže to nebude mít snadné.

Čeho bychom se dočkali, kdybyste byl optimistou?

Hlavně vyhodnocení dopadů regulace do evropské ekonomiky. To je myslím realistické. Pak by mohlo a mělo i dojít k nějakým změnám. Z pohledu České republiky je podle mě třeba vést s komisí debatu o udržení stabilních zdrojů. Ovšem bez podpory vlády to půjde těžko. Součástí toho všeho musí být znova dialog s průmyslem, kde ovšem skutečně mohou být i tací, kteří na dosavadním vývoji vydělávají. Většina ale bude pro změny, k nimž otevřeli svými protesty cestu i zemědělci. Mělo by z toho vyplynout, že jsme přeregulovaní a nedodržujeme technologickou neutralitu.

Ondřej Knotek (39)

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Dnes působí jako politik, člen hnutí ANO a průmyslový manažer, v letech 2014 až 2018 zastupitel města Mariánské Lázně a od roku 2019 poslanec Evropského parlamentu. Je členem politické skupiny Renew Europe (Obnova Evropy), která funguje v rámci Evropského parlamentu.

Zdroj: E15

Článek Výroba mimo Evropu má větší emisní stopu. Přesto ji tam vyháníme se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Policista, kriminalista, farmacie, strojírenství, dozorčí rada, nemocnice, radnice – i takto může vypadat kariéra europoslance ještě předtím, než získal mandát. Jak se vám to přihodilo, bylo to řetězení náhod, nějaký vnitřní vývoj?

Já jsem strašně věděl, že chci studovat něco s chemií, s fyzikou, nějaký technologický obor. A do toho jsme měli v rodině, v minulosti a současnosti, vždy lékaře, sestřičky, učitele, policisty, proto mě zároveň lákalo pracovat ve veřejném zájmu. My jsme v rodině měli stále nějakou vazbu na stát. Policie toto splňovala. Vše to byla vlastně taková shoda náhod. V době, kdy jsem končil technickou školu, průmysl téměř nenabíral. Spíše propouštěl. Mně do podniku přijali, ale po rozvaze jsem se rozhodl pro policii. Chtěl jsem dělat operativce, být kluk v terénu s vysokou školou. Pak se ukázalo, že v Praze chyběli ty spisaři-vyšetřovatelé, jenže to chce trpělivost, a tam tehdy nebyla. Takže jsem se vrátil k tomu, co jsem studoval, což byl průmysl.

Jaký konkrétně?

Pracoval jsem ve farmaceutické výrobě v Kouřimi, to je 50 km od Prahy. Jako validační inženýr. Ve farmacii musí všechno projít přísnou kontrolou. Mě to bavilo, ale táhlo mě to do Mariánských Lázní, a v Tachově hledali vedoucího kvality. No tak jsem neváhal. Byl to vlastně kariérní postup, protože jsem šel z řadového inženýra dělat vedoucího oddělení. Byla to lucemburská společnost, bylo tam mezinárodní prostředí. Chyběl mi však ten veřejný zájem. To bylo před rokem 2014, v Mariánských Lázních vládly dvě hlavní strany. Jednomu místostarostovi říkala veřejnost Peněženka, druhému Deset procent. Bylo co zlepšovat. A v době vznikly dva nové subjekty, které vypadaly dobře: byli Piráti a hnutí ANO. Jeden můj kolega z kapely už Pirátem byl, tak jsem šel k nim. Řešili jsme jenom Mariánské Lázně. V roce 2014 jsem vedl místní kandidátku, byl jsem předsedou tamní organizace. Volby jsme vyhráli, nahlédl jsem dovnitř, ale byla tam jistá pachuť. Šli jsme do koalice s hnutím ANO a ještě nějakými subjekty, zájemců o uvolněná místa na radnici bylo dost. Zůstal jsem u průmyslu, šlo o vodárny, teplárenství. No a pak přišla migrace…

Byl to bod zlomu?

V zásadě když ta migrační vlna přišla, členská základna ji propagovala, podporovala. Já si nebyl úplně jistý a uvědomil jsem si, že tudy ne. Tak jsem se s kluky v Mariánkách domluvil, že u Pirátů skončím. Navíc jsem viděl, jak funguje ANO, a musím říci, že daleko efektivněji. Přešel jsem k nim a vydržel celý zbytek původního mandátu.

Poté jsem nějakou dobu neměl žádnou politickou funkci, v roce 2018 však začaly nominace do evropských voleb. A já si se zkušeností někoho, kdo zaváděl do firemních procesů směrnice EU, říkal – to by bylo fajn, kdyby zkusil někdo přinést do Bruselu názor z praxe, z provozů. Měl jsem vizi, že bych chtěl dělat pro český průmysl. Dostal jsem se mezi nová jména, dokonce na volitelné místo. A ono to dopadlo, a stal jsem se europoslancem.

Jak si vybavujete svůj příchod do Bruselu?

Přišel jsem z Karlovarského kraje, což je uhelný region. Mottem bylo pro tento region a další něco udělat. Bylo jasné, že nastane odklon od uhlí. Že to bude docela rychlé a musí to být řízené. S tím byl spojený boj o jadernou energii, které v těch letech začalo jít o život. Tu zatáčku smrti jsme vybrali, ale další vývoj rozhodně jistý nebyl. Chtěl jsem působit ve Výboru pro životní prostředí a ve Výboru pro průmysl s tím, že první z nich se věnuje oblasti veřejného zdraví. Do průmyslu jsem se nakonec nedostal. Po praktických konzultacích – s ohledem nástup nového Fondu spravedlivé transformace, kdy jsme věděli, že pro něj bude rozhodující Výbor pro regionální rozvoj, jsem se spojil s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou, pobral noty a stal se členem i tohoto výboru. Cestu mi umetla práce koordinátora pro práci ve výborech v naší frakci.

Co udrželo jádro „při životě?

Tam šlo o to, aby jádro a také zemní plyn byly za určitých podmínek v tzv. udržitelných financích. Padl návrh, že to může být filtrační, vyřazovací kritérium. Podařilo se, aby bylo jádro za jistých okolností čisté, bezemisní a udržitelné. Začalo to vše přihlášením se ke klimatické neutralitě, ale k té dojde každý členský stát svou vlastní cestou. A některé budou používat jádro. Neohrozí to konkurenceschopnost Evropy, a bude tam nějaká sociální spravedlnost. Nemůže se stát, že Česko zchudne ve prospěch Řecka. Mimochodem, právě Řecko a Španělsko doufají, že se po vybudování zelených zdrojů k nim průmysl nastěhuje. Včetně výroben aut.

Je to reálná představa?

No, když si to představím, a nemyslím to nijak zle: když si představím řeckou maňana a německou automobilku, zvyklou fungovat jak hodiny… Nevím, zda je to udržitelná představa, zda je to realita. Řekové vidí v té zelené politice nejenom reakci na klimatickou změnu, kdežto také příležitost. Evropa je super, vnitřní trh je super, ale Brusel je bojiště. Když si nehlídáte záda nebo se s někým rozkmotříte, dohody, který jste udělal, najednou neplatí, a vy to ani nevíte. Musíte si pořád vše hlídat, jinak vás někdo předběhne.

Kromě výborů působí v Evropském parlamentu tzv. delegace. Vy jste v té pro Černou Horu. Jaká je role těchto delegací?

Jde o sbližování, o partnerství do budoucna – a jsou i delegace o přidružení, jako je Albánie nebo Černá Hora. To znamená, že taková delegace je od toho, aby pomohla dané zemi dostat se do EU. Ale když to srovnám s tou prací ve výborech, je to to opravdu trošku jako doplněk. Jde o minimální agendu v porovnání například s tou klimatickou.

Dá se ten příval nových předpisů a hlasování o nich vůbec stíhat?

Je toho opravdu strašně moc, a to si nestěžuji. Jenže když chcete vědět trochu více o tom, o čem hlasujete, nebo dát včas nějaký pozměňovací návrh, jste doslova zasekaní. Největší zlo jsou bezesporu rezoluce Evropského parlamentu: někdy plýtváme 50 procent času na rezoluce, což jsou právně nezávazné texty. Mají význam, jen když se někomu hodí do Evropská komise. Když se nehodí, tak nezájem. Pětadevadesát procent rezolucí by vůbec nemuselo být. Politické frakce se přetahují, kdo přinese vlastní téma, a vůbec nejlepší jsou rezoluce, když může jedna politická frakce „vyšplouchnout“ jinou.

Ideálně nějakého národního politika. Bojím se, že ani v dalším mandátu těch rezolucí neubude.

Zážitků jak vidno máte spoustu. Existoval nějaký, který si bude hodně dlouho pamatovat, ať už pracovní, nebo osobní?

Bylo jich víc. Hned na začátku, byly tam dva momenty. První byla rezoluce o rizikových operacích ve Středomoří. V podstatě říkala, že se mají posílit evropské kapacity, aby sbíraly a vozily do Evropy migranty z této oblasti. Asi o tři hlasy to neprošlo, a pro bylo dokonce i hodně hlasů z naší politické skupiny Renew. Bylo to poselství, message, že si parlament uvědomuje nějaká rizika. V prosinci pak byla Evropská rada, kde se povedlo dostat do závěrů jádro, a to byl hybatel dalších kroků. Za jádro se bojovalo napříč českým politickým spektrem stejně jako v Bruselu, podporuji ho členové této vlády. Je to národní zájem projaderných států v EU. Ovšem tohle byla první vlaštovka, a druhá, kdy jsme opravdu byli jako strašně nervózní, bylo, když se hlasovalo o námitce proti zařazení jádra do udržitelných financí. To mohlo dopadnout o 30 proti, nebo o 30 pro. Já si výsledek přesně nepamatuji, ale ta námitka zelených, levicových, takových těch protijaderných poslanců, nakonec neprošla – a to jsem opravdu zařval WOW!

Pro červnové volby jste trojkou na kandidátce hnutí ANO, co byste chtěl voličům nabídnout a do čeho byste se rád v případě zvolení pustil?

Hlavně zdravý rozum, být nohama na zemi. Respektovat fyzikální zákony, protože boeingy na baterky ještě lítat nebudou, takže nemá smysl se o to snažit. Láká mě stále, jako před pěti lety, výbor pro průmysl. Cílem bude i co nejvyšší odpovědnost ve výboru pro životní prostředí, abych mohl pracovat na legislativních věcech ohledně klimatu, ale i pro zdravotnictví. To je strašně důležité. V Evropském parlamentu jsem založil platformu pro transformativní terapie. Nedávno se národ složil na malého Martínka, který dostal léčbu ve Francii. Je to oprava genetické chyby, a výhoda toho je, že to ten lék vyléčí. Samozřejmě jsou tam problémy, a tady to evropské řešení skutečně dává smysl. Podařilo se mi také dostat do platformy Evropského energetického fóra. To jsou poslanci, kteří se věnují energetice a průmyslu, diskutujeme s Evropskou komisí.

Komunikace o evropských tématech není v Česku dobrá a promítá se do nízké volební účasti. Nějaký apel na ty, co stále váhají?

Většina agendy, kterou se zabývá český parlament, má původ v EU. Legislativa vzniká v Bruselu a za dva, za tři roky se dostane do členských států. Tyto volby budou hodně o tom, co zajímá každého z nás. Jsou tady proudy, které jdou proti sobě, a otázka je, který z těch proudů zvítězí. Je tu otázka, jak by měla být Evropa řízena. Chceme mít více centrálního řízení v Bruselu, nebo zachováme pravomoc členským zemím, i když se jich pak musí domluvit 27? Je tu otázka migrace. Chceme mít kontinent více uzavřený, nebo otevřený? Teď se dojednal migrační pakt, ale nejsou s ním spokojeni ani odpůrci migrace, ani ti, co říkají, že žádné hranice nejsou. A nejzásadnější je konkurenceschopnost Evropy. Jeden přístup tvrdí, že musíme zrychlit klimatickou politiku, nehledě na to, co to udělá s energeticky náročný průmyslem. A jsou tací, kteří to odmítají. Musíme mít nějakou strategii, jak nalézt změnu. Je to hospodářská strategie, která musí být jiná a chytřejší. O tom bude rozhodovat váš hlas. Myslím, že lidé mají dost informací, aby si přesně mohli určit, jestli je daný subjekt přesně ten, který je povede v těch zmíněných tématech správným směrem.

Celý rozhovor zde.

Článek Knotek: Jadernou zatáčku smrti jsme vybrali, ale boj nekončí se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Zdá se, že volby do Evropského parlamentu mohou tentokrát otočit kormidlem unijní politiky. Vypadá to tak i při pohledu z Bruselu nebo Štrasburku?

Vypadá. I současný parlament změnil svoji míru zelenosti a aktivistického přístupu. Existuje v něm určité zelené jádro, které do Green Dealu nainvestovalo spoustu času a politického kapitálu. Pro něj platí: čím rychleji a čím víc, tím líp. Pak je tu ale další skupina, taky poměrně zelená, ale už ne tak vyhraněně. A tito lidé se začínají ptát, kolik, co bude stát a jaké to bude mít dopady na občany. V posledním roce se nám tak podařilo zastavit některé návrhy, které by dřív prošly úplně bez problémů.

Čím to je?

Tou první příčinou je právě otázka: kdo to zaplatí? Leckomu se otevřely oči, a nakonec třeba u průmyslových emisí nebyl výsledek tak tvrdý, jak se navrhovalo. Totéž lze říct o zemědělství. Původně se totiž o skotu uvažovalo jako o „říhajícím“ průmyslu. Protože říhání krav je zdrojem metanu. To se podařilo zastavit úplně. Čili je vidět změna. Veškeré trendy pak naznačují, že posílí strany, které budou víc racionální a víc orientované na ekonomiku. Pak se buď potvrdí směr, který je nastolen do roku 2030 a v dalších cílech 2040, nebo se řekne, že směr je dobrý, ale provedení je třeba udělat jinak. Čímž se vracím k té otázce na příčiny změn. Protože se změnila i geopolitická situace. Pokud máme Green Deal závislý na dovozech z Číny, tak to asi není ideální.

Jste optimista, že by k eurovolbám mohlo v Česku přijít více než obvyklých dvacet až třicet procent voličů?

Myslím, že ta situace, kdy unie tolik zasahuje do našich životů, a kdy se během našeho předsednictví objevovali europoslanci víc v médiích, by mohla voliče zaktivizovat. Jak ty probruselské, tak ty, kteří chtějí změnu.

Bude Evropa ke změnám akceschopná?

Já si někdy kladu otázku, jestli ji vůbec ještě někdo řídí. Vezměte si třeba návrh nařízení k takzvaným „fluorovaným plynům“. Pokud bychom nezasáhli, snížil by dostupnost tepelných čerpadel v době, kdy existoval jiný strategický projekt RePowerEU, jehož cílem je jich nainstalovat šedesát milionů do roku 2030. Ty plyny se mimochodem používají v inhalátorech. Protože ředitelství řízené Fransem Timmermansem nekomunikovalo dostatečně s ředitelstvím pro zdraví, tak půl roku poté, co bylo nařízení vydané, jsem zjistil, že by návrh zároveň vedl k nedostatku inhalátorů.

Nový parlament bude volit novou Evropskou Komisi. To je přesně ten moment, kdy bude záležet, zda Komise dostane zadání ke změnám nebo zadání pokračovat v tom, co dělala doteď. Anebo nic určitého. O tom se rozhodne v prvním půlroce po zvolení nového europarlamentu, který bude mít v té době největší sílu. I proto, že komisaři od něj dostanou zadání s úkoly. Pak už si tolik nařizovat nenechají. Samozřejmě i potom bude mít parlament možnost návrhy měnit, či blokovat, ovšem komise má výhodu aparátu a zákonodárné iniciativy.

Takže, aby došlo ke změnám, reálné je. Uvidíme, jaké bude její složení Evropské Komise a konkrétní složení europarlamentu, protože o klíčových věcech se vždy bude rozhodovat napříč frakcemi.

Evropa přestává být konkurenceschopná. Jedním z důvodů je její klimatická politika. Problém není existence klimatické politiky, ale způsob jejího provedení. Evropa jde na rozdíl od ostatních předních ekonomik světa cestou, co nejrychlejšího snížení emisí na úkor konkurenceschopnosti a spravedlnosti. Změna je tedy nutná.

Ondřej Knotek (39)

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Dnes působí jako politik, člen hnutí ANO, průmyslový manažer, v letech 2014 až 2018 zastupitel města Mariánské Lázně a od roku 2019 poslanec Evropského parlamentu. Je členem politické skupiny Renew Europe (Obnova Evropy), která funguje v rámci Evropského parlamentu.

Článek Europoslanci se už začali ptát, kdo Green Deal zaplatí se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Stačí se podívat například na revizi směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS). Nová podoba této směrnice, kterou dojednala vláda Petra Fialy během českého předsednictví Rady EU, má za cíl co nejvíce zdražit emisní povolenky. V důsledku nejde o nic jiného, než o uměle vyvolané prodražení a následný úprk od stabilních fosilních zdrojů. A to je velký problém.

Pokud to po evropských volbách nezměníme, tak především uhelné procesy pověsí na vrata ceduli zavřeno. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě. Naše současná vláda si klidně může malovat na zeď rok 2033 (plánovaný odklon od uhlí), ale tímto tempem to může být výrazně dřív, klidně již za dva roky.

Co to bude znamenat? Česko poprvé nebude ve výrobě elektřiny soběstačné a bude muset elektřinu dovážet, bude-li tedy odkud. Ještě více uhlí se bude energeticky zpracovávat mimo EU, např. v Číně. Třeba proto, aby se v Číně díky energii z uhlí vyráběly „čisté“ fotovoltaické panely. A pro koho? No přece pro Evropu. Také se vám to zdá absurdní?

Čína i jiné státy v Africe a Asii v této době otevírají ve velkém nové uhelné elektrárny. A není tajemstvím, že se s jejich provozem počítá další desítky let. Takže o nějakém celosvětovém útlumu uhlí nemůže být ani řeč. A odpovídají tomu i čísla. Růst emisí z čínských uhelných elektráren vzrostl meziročně o více než pět procent a Čína tak prolomila nový historický rekord. Pomáhá jí v tom i cena čínské emisní povolenky, která se v posledních týdnech pohybovala okolo šesti euro. To je desetkrát méně než v Evropě. Jak potom můžeme být konkurenceschopní?

Ano, reagujme na klimatickou změnu. Ta tady bez diskuse je. Ale nesmíme být ti první a nesmíme být nejvíc ambiciózní. Jinak můžeme na jakoukoliv ekonomickou konkurenceschopnost zapomenout. Už dnes je vidět, že v mnohých odvětvích Evropa výrazně zaostává. Místo toho, aby firmy investovaly do transformace a zaměstnanců, raději se přemístí na jiný kontinent (především do USA a Asie). Vyjde je to levněji, a hlavně se ocitnou v prostředí, které je více předvídatelné než v EU. A takto uvažují firmy napříč obory. Od výrobců oceli až po farmaceutické firmy. Jasně, někteří jsou patrioti a nechtějí evropské provozy zavírat, ale čím dál častěji musí jít z vážných ekonomických důvodů patriotismu stranou.

Musíme se tedy velmi vážně a velmi rychle zabývat tím, abychom v Evropě obnovili přívětivé a předvídatelné investiční prostředí. A bez dialogu s průmyslem a zaměstnanci to opravdu nepůjde. Je sice hezké, že si to dosluhující Evropská komise začala na sklonku svého mandátu uvědomovat, ale nenechme se opít rohlíkem. Evropská komise se musí po volbách z gruntu vymést. Další roky pod taktovkou ideologie si „Starý kontinent“ nemůže dovolit. A pokud nebudeme ekonomicky silní, nezvládneme reagovat ani na změny klimatu ani na bezpečnostní rizika.  A především nezajistíme dobré podmínky pro život občanů.

Článek je k dispozici zde.

Ondřej Knotek, europoslanec

Článek Krátkozraký úprk od fosilních paliv se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.

Green Deal a ochrana životního prostředí

Europoslanec Ondřej Knotek (č.3 kandidátce ANO) v debatě varoval před nadměrnou ambiciózností v boji proti klimatickým změnám, která by mohla poškodit konkurenceschopnost Evropy. „Reagujme, ale nesmíme být ti první, ti nejvíc ambiciózní, protože odnese to pouze ta naše konkurenceschopnost.“ Zároveň zdůraznil potřebu udržet evropské investiční prostředí atraktivní pro firmy a investory, a je také pro výraznější zapojení byznysu a průmyslu do tvorby relevantní legislativy.

Podobný názor má i dvojka kandidátky SPOLU, europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS). Zdůrazňuje, že ochrana životního prostředí je důležitá, ale zpochybňuje dosavadní přístup EU, který podle ní spočívá v zákazech a regulacích. Navrhuje přijmout pozitivní pobídky, jako jsou daňové úlevy za ekologické chování, podobně jako to dělají USA.

O možnosti využití podobných nástrojů v Evropě naopak pochybuje lídr evropských Pirátů Marcel Kolaja, a to kvůli rozdílům v právním rámci mezi USA a Evropskou unií. Kolaja zároveň varoval před ústupky z evropských klimatických cílů: „Evropa není připravena na rychle rostoucí klimatická rizika, jak ukázala nedávná zpráva evropské agentury pro životní prostředí. Nemůžeme si dovolit zpomalit opatření v boji proti klimatickým změnám.“

EU si podle něj nemusí vybírat mezi konkurenceschopností a plněním ekologických cílů. Revize už schválené legislativy by podle Kolaji navíc způsobila nejistotu a zkomplikovala situaci firmám závislým na stabilním regulačním prostředí.

Konkurenceschopnost Evropy v globalizovaném světě

Podle Ondřeje Knotka je důležité, aby Evropa svou klimatickou politikou neznevýhodňovala své vlastní výrobce a nesnižovala tak jejich konkurenceschopnost na světovém trhu. Podle Kolaji nicméně EU bude disponovat nástroji k tomu, aby motivovala i ostatní části světa k podobné klimatické politice.

Jako příklad uvádí tzv. přeshraniční uhlíkové vyrovnání, tedy mechanismus, který má zabránit tomu, aby byly zahraniční výrobky dováženy do EU za nižší cenu ze zemí, které nepřijaly v boji proti klimatickým změnám žádná opatření. Veronika Vrecionová je ohledně účinnosti takovéto uhlíkové daně skeptická. Zpochybňuje schopnost například Číny poskytovat spolehlivé certifikáty o dodržování environmentálních standardů. Obává se nedostatku kontroly a naznačuje, že Čína bude z takových opatření pouze profitovat.

Energetika a soběstačnost Evropy

Podle Ondřeje Knotka je nutná revize směrnice o emisních povolenkách tak, aby byly narovnány podmínky pro fungování uhelných zdrojů v Evropě. Navrhl zastropování ceny emisních povolenek, aby byla konkurenceschopnější ve srovnání s jinými, například asijskými regiony. Vyzval také k prodloužení podpory pro uhelné zdroje, aby byl zachován zdroj energie pro teplárenství, zatímco se současně budou stavět jaderné a obnovitelné zdroje energie.

S možností zastropovat cenu emisní povolenky nesouhlasil Marcel Kolaja, podle kterého je tržní mechanismus povolenek důležitý pro regulaci emisí CO2. Místo prodlužování životnosti uhelných elektráren vidí cestu ve zvyšování investic do obnovitelných zdrojů, tak aby se snížila evropská závislost na fosilních palivech.

Podle Veroniky Vrecionové obnovitelné zdroje zajišťují dostatečný přísun elektřiny zejména v určitých obdobích, což ztěžuje provoz uhelných elektráren, a některé z nich se proto chystají k dřívějšímu odstavení. Navrhuje spíše podporu výstavby plynových elektráren pro vyrovnávání výkyvů v produkci elektřiny a zdůrazňuje nutnost investovat do přenosové soustavy.

Factcheckingová platforma Demagog.cz ve spolupráci s deníkem e15 ověřila výroky europoslanců, které v debatě zazněly. V analýze se tak dočtete například podrobnosti o uhlíkové dani nebo zdali Evropská komise chtěla navrhnout, aby se elektřina od roku 2030 nevyráběla z fosilních zdrojů. Kromě toho se dozvíte, jak s klimatickou změnou bojují USA, Austrálie nebo Čína.

Celý článek a debata je k dispozici zde.

Článek Green Deal, nebo konkurenceschopnost. Musí si Evropa vybrat? Debata europoslanců se nejdříve objevil na Ondřej Knotek europoslanec ČR.