Na konferenci jste jasně podpořil návrh na vznik celoevropského plánu pro kardiovaskulární zdraví. Proč je podle Vás potřeba?
Jedině opravdu komplexní přístup může dlouhodobě fungovat. Kardiovaskulární onemocnění a diabetes patří k nejčastějším nepřenosným onemocněním v Evropské unii. Pokud usilujeme o snížení jejich četnosti, musíme se soustředit na všechny fáze onemocnění a na všechny aspekty, které vstupují do hry. Ucelený plán také umožní zacílit finanční prostředky tam, kde budou nejvíce užitečné. Ve výsledku realizovaná ucelená strategie sníží náklady léčby kardiovaskulárních chorob a diabetes, a tím přispěje k udržitelnosti zdravotnických systémů. Podobný plán již existuje pro boj s rakovinou a věřím, že se osvědčí. Proto je na místě připravit celoevropský plán i pro kardiovaskulární onemocnění a diabetes. Dále také usilujeme o obdobný plán pro vzácná onemocnění.
A co vše by měl plán obsahovat? Měl by být podobně široce rozkročený jako Evropský plán boje proti rakovině?
Určitě ano. Pokud chceme pokrýt všechna hlavní související rizika a zohlednit potřeby jednotlivých regionů EU (péče není všude v EU stejná), tak bude nutné tuto problematiku uchopit ze široka. Plán musí pokrýt všechny fáze nemoci a reflektovat související rizika. Naprosto zásadní je prevence a informovanost. Důležitý je také včasný záchyt a monitoring rizikových faktorů. Důraz musí být kladen i na akutní péči a sekundární prevenci.
Jací klíčoví aktéři by v něm neměli chybět?
Všichni zúčastnění. Lékaři, zdravotní sestry, pacienti, poskytovatelé zdravotní péče, zástupci pojišťoven, zástupci farmaceutického sektoru i sektoru zdravotnických prostředků.
Evropská komise představila na konferenci iniciativu Healthier Together i chystanou společnou akci, která se týká oblasti kardiovaskulárních onemocnění. To nestačí?
Je to určitě krok správným směrem. Chceme-li ale skutečně snížit výskyt těchto nemocí a snížit smrtnost (podíl zemřelých ze skupiny pacientů s těmito chorobami – pozn.red.), nebo výskyt těžkých stavů, musíme jít dál a stanovit si cíle a měřitelné indikátory. Také ale pracovat s daty a propojit je s léčbou nebo vývojem léčiv. Věřím, že aktuálně projednávaný návrh na vznik evropského datového prostoru (EHDS) pomůže. V neposlední řadě jde i o finanční prostředky a tady musíme jednoznačně přidat.
Rád s tím pomohu
Jak můžete jako politik a europoslanec vznik evropského plánu podpořit?
V rámci stávajícího volebního období (do května 2024) mám možnost to téma propagovat a zvedat nejen mezi kolegy europoslanci povědomí o potřebě takového plánu. Máme možnost se obrátit oficiální cestou na Evropskou komisi, téma zařadit na plenární zasedání Evropského parlamentu. Otázkou je, zda-li by mělo smysl patnáct měsíců před evropskými volbami vytvořit speciální podvýbor a započít systematickou práci v rámci výboru. Kardiovaskulární choroby se musí každopádně dostat do parlamentní debaty, té oficiální i kuloární. A to je něco, s čím rád pomohu. Dnes se v Evropském parlamentu z pohledu zdraví skloňují více jiná témata.
Nedávno přijal Evropský parlament usnesení k diabetes. Zaslouží se tedy i kardiovaskulární onemocnění stejnou pozornost?
Jsem o tom přesvědčen, ale cílem by měl být ucelený plán, nikoli jen rezoluce. V současné chvíli by tedy mělo smysl, a zároveň bylo dosažitelné, vyzvat formou usnesení členské státy EU a Evropskou komisi k přípravě uceleného plánu pro kardiovaskulární choroby a diabetes. Ta by pak poskytla dobrý odrazový můstek pro nově zvolené poslance v roce 2024 k další systémovější práci, třeba včetně zřízení speciálního výboru, tak jako tomu bylo v případě rakoviny.
Mám indicie, že některé kardiologické společnosti, včetně té české, plánují připravit nebo aktualizovat národní plán pro kardiovaskulární choroby. Na těch lze následně postavit ten evropský právě v období od 2024 dále.
A máte již nějaké konkrétní signály o možném postoji jiných europoslanců z výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) k takovému návrhu?
Jak jsem již uvedl, v popředí zájmu byla jiná témata. Také probíhá revize klíčových zdravotnických legislativ. Myslím, že zájem by byl, jde ale o načasování. Paralelně s veřejným zdravím řeší výbor také klimatickou agendu v rámci Green Deal. Jsou výzvy, které státy samy nevyřeší.
Evropská unie má svůj plán boje proti rakovině, české předsednictví velmi aktivně podpořilo vznik akčního plánu pro vzácná onemocnění, což jste též v minulosti podpořil. Nehrozí „epidemie“ evropských plánů pro dílčí onemocnění, která v konečném důsledku sníží jejich význam a snahu a ochotu „stakeholderů“ plnit zadané cíle? Jak vlastně vybírat, která onemocnění si svůj plán na úrovni EU zaslouží a která nikoli?
Ještě bych doplnil chronické onemocnění ledvin či duševní zdraví. Věřím, že i tam potřebujeme plán. Jsem přesvědčen, že nehrozí, že by více plánů samo o sobě vneslo určitou míru jejich devalvace. Bude záležet, jestli plány budou úspěšně realizovány. Proto je důležitý průběžný úspěch plánu boje s rakovinou. Pokud bude fungovat, tak bude ochota jít touto cestou i v jiných oblastech.
A pak ještě ekonomická úvaha. Plány nám pomohou nemoci předcházet a prostředky využít pro včasný záchyt a modernější léčbu. Je to změna – projekt a každý velký projekt musí mít plán a odpovídající rozpočet.
Jaké další současné iniciativy na úrovni EU v oblasti veřejného zdraví, legislativní či nelegislativní, považujete za klíčové pro budoucnost evropského zdravotnictví?
Je to především revize farmaceutické legislativy, legislativy k látkám lidského původu a nové nařízení pro evropský zdravotnický datový prostor. Ale také zřízení krizového úřadu HERA, podpora národních kontaktních center či například možnost zřídit kontaktní poradenské místo v rámci Evropské lékové agentury (EMA) pro farmaceutické startupy.
Evropa zaostává ve vývoji nových léčiv za USA i Čínou. Covid i energetická krize změnily geopolitickou situaci a Evropa se musí stát v oblasti zdraví lídrem. Strategická autonomie EU by měla být prioritou. A v rámci zmíněných iniciativ a legislativy můžeme přispět, aby celý náš zdravotní ekosystém byl soběstačnější a celkově udržitelnější.
Náměstek Jakub Dvořáček na konferenci hovořil o tom, že v důsledku dvou velkých krizí – covidové a ukrajinské – jsou členské státy EU více než kdy dříve nakloněni vzájemné spolupráci i v oblasti zdraví. Vnímáte to podobně?
Souhlasím s tím, že jsou výzvy, které jednotlivé státy samy nevyřeší. Namísto vzájemné konkurence můžeme spojit síly.
Věnují také europoslanci zdravotnickým otázkám více pozornosti než dříve?
V Evropském parlamentu má většinou každý kolega či kolegyně několik témat a ta jsou jen málo proměnlivá. Souvisí i s výbory, ve kterých působí. Myslím si tedy, že zdravotnickým otázkám více pozornosti spíše nevěnují. Samozřejmě téma covid a vakcinace zajímala v průběhu pandemie asi všechny kolegy.
Návrh č. 10 (Rovný přístup ke zdraví pro všechny) z Konference o budoucnosti Evropy chce „zahrnout zdraví a zdravotní péči mezi sdílené kompetence EU a členských států EU“. To však vyžaduje změnu Smlouvy o EU, jak připouští i Evropská komise. Jaký je Váš názor na takovou změnu, je to vůbec realizovatelné s ohledem na to, jak složitý proces jakákoli změna primárních smluv EU představuje?
Je to téma, k němuž se bude vést ještě dlouhá diskuze. A samo o sobě to nevyřeší problém. Prioritou by mělo být nasměrování dostatečného množství peněz do současných a plánovaných iniciativ. Posílit vývoj léčiv a zdravotních prostředků, posilovat kapacitu a podporovat prevenci. Jestli otěže budou držet více členské státy nebo Brusel, to je pro mne dnes druhořadé.
Rozhovor s Helenou Sedláčkovou, celý na: zdravotnickydenik.cz
