European Health Data Space neomezí svobodu, právě naopak. Pacient bude mít daleko lepší přehled a kontrolu nad svými zdravotními daty, navíc díky nim může pomoct s vývojem nových léků, vysvětluje v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslanec Ondřej Knotek.
Ondřej Knotek v Evropském parlamentu reprezentuje hnutí ANO a liberální frakci Renew Europe. Působí jako náhradník ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), kde se věnuje různým zdravotním a farmaceutickým tématům. Rozhovor vznikl při příležitosti kulatého stolu Zdravotnického deníku dne 8. března na téma sekundárního využití dat ve zdravotnictví.
European Health Data Space (EHDS), tedy Evropský prostor pro zdravotní data, má umožnit celoevropské sdílení těchto dat a také jejich využití pro různé sekundární účely – výzkum, strategie apod. Co všechno podle Vás může taková systematická „datová recyklace“ Evropě přinést?
Zaprvé to odstraní jedno z úzkých míst při vývoji inovativní medicíny, která se často používá například u vzácných onemocnění, kde zkrátka potřebujeme mít data. Moderní práce s daty urychlí vývoj těchto léčiv a zvýší jejich dostupnost pro pacienty.
Ve druhé řadě je to ekonomický význam, protože EHDS vygeneruje „high-tech“ pracovní místa v oblastech jako biotechnologie, IT nebo matematika. Tímto způsobem udržíme výzkum a vývoj v Evropě, a to i s pracovními místy, která s tím souvisí. Zároveň možná doženeme Ameriku a Čínu, které nás v oblasti vysoce inovativních léčiv předběhly.
Legislativa okolo EHDS se teprve vytváří. Na co je podle Vašeho názoru při nastavování pravidel potřeba myslet, aby byl systém bezpečný a důvěryhodný?
Důvěryhodnost je opravdu důležitá. Pacienti musejí mít jistotu, že přístup k jejich datům je do maximální možné míry ochráněn, dá se kontrolovat, a že existují jasná pravidla pro přístup k těmto datům. Tady se tedy bavíme o sekundárním využití dat.
Pokud jde o primární využití, tam jde do jisté míry o to, že pacient má sám přístup k vlastním datům. Když budu zrovna v Bruselu, postihne mě nějaký problém a půjdu za lékařem, tak mu pouze dám přístup do své složky a on přesně uvidí, co mi je.
Návrh mají teď na stole výbory Evropského parlamentu. V jakých bodech EHDS jsou největší neshody mezi politickými frakcemi? Zdravotní data jsou dost citlivá záležitost.
Centrem debaty a nejspornějším bodem je právě role pacienta při sekundárním využívání dat. Diskutuje se o tom, jestli a do jaké míry by měl pacient mít právo určit, zda budou jeho data využívána.
V Parlamentu řešíme tři základní varianty. První kopíruje návrh Evropské komise, tedy že pacient je automaticky součástí systému bez možnosti změny nebo opravy. Druhá varianta představuje úplný opak – aby se data vůbec dala využít, pacient musí udělit souhlas, tzv. opt-in. Něco takového by ale pravděpodobně znamenalo, že by kvůli nedostatečnému zapojení veřejnosti nebyl dostatek dat, a systém by tudíž ztratil svou přidanou hodnotu. Proto se nám rýsuje tzv. varianta opt-out, kdy by sice došlo k automatickému zahrnutí, ale pacient by mohl na základě žádosti říct „tato konkrétní data sdílet nechci“. Jeho údaje by pak například nemohl využít farmaceutický průmysl při vývoji inovativních léků. Zároveň ale platí, že data občanů k sekundárnímu užití budou vždy anonymizovaná.
Ke které z těchto variant teď Evropský parlament míří?
Jsme v horké fázi, dynamika vyjednávání se v Parlamentu někdy mění z minuty na minutu. Jsem ale přesvědčený o tom, že varianta opt-out bude mít nakonec podporu většiny. A to i přesto, že se objevují křiklouni prosazující variantu „opt-in“, kteří téma oportunisticky zneužívají a nesmyslně varují před prolomením soukromí. Varianta opt-in by v podstatě znamenala, že sekundární použití dat nebude fungovat. To by ale byla velká škoda.
Jak moc se zatím liší pohledy Parlamentu a Rady, tedy členských států? Přece jen, europoslanci se mohou dívat na některá témata více ambiciózně až idealisticky, zatímco vlády mohou být zdrženlivější, protože pak na ně padne úkol všechno zrealizovat.
Europoslanci a vlády se dívají rozdílně na některé detaily, například rozvoj telemedicíny, kterou Parlament podporuje, zatímco Rada váhá.
Rozdílné pozice jsou pak také v otázce obsazení dozorujících a řídících orgánů EHDS. Evropský parlament jako vždy prosazuje otevřenost co nejvíce stranám, zatímco státy si chtějí v tomto ohledu zachovat silné postavení. To je podle mě legitimní, protože nesou odpovědnost za veřejné zdraví.
Jedno z dalších témat, kde se pozice zatím různí, je geografický přístup k datům. Bavíme se o tom, že i subjekty ze Spojených států by měly přístup k evropským datům, a my recipročně přístup k jejich datům. Z pohledu vědy je to jasná výhoda. Získává to také jistou geopolitickou dimenzi, kdy v dnešní době dává smysl sdílet data s USA, ale už ne například s Čínou. Zde ale není jednotný ani Parlament, ani Rada.
Během kulatého stolu na toto téma zaznělo, že i když spolupráce s USA dává smysl, sdílení dat by se nemělo přehánět, aby Evropa neztratila konkurenční výhodu pro svůj průmysl. I v dalších oblastech vidíme, že se posunujeme k protekcionismu, například co se týká zelených technologií a amerického protiinflačního zákona IRA.
Přidanou hodnotou EHDS je posílení evropské kapacity ve výzkumu, vývoji a výrobě léčiv, ideálně těch inovativních. Nyní jsme v situaci, kdy Brusel řeší celkové posílení evropské autonomie, nejen ve zdravotnictví, kde je velký problém například závislost na účinných látkách z Číny. To samé platí pro automobilový průmysl, rozvoj elektromobility nepůjde bez kontroly nad zásobami kovů a výrobou čipů. Všechno tohle jsou následky dvou krizí z poslední doby, covidové a energeticko-inflační způsobené válkou na Ukrajině. Musíme dohnat, co jsme během několika posledních let ztratili.
