Když nedávno místopředseda Evropské komise odpovědný za „Green Deal“ Frans Timmermans oznámil konec v Bruselu a odchod do nizozemské politiky, otevíralo se na evropském kontinentu nejedno šampaňské. Nebyla to v žádném případě oslava konce odpovědné a rozumné klimatické politiky, jak by se někomu mohlo zdát. Naopak. Timmermansova derniéra je po letech příslibem, že evropské kormidlo konečně opustí zelený ideologický kurz a na palubu se vrátí racionální a účinná klimatická politika, která na jedné straně pomůže klimatu, ale zároveň nepohřbí evropskou konkurenceschopnost.
Končí tedy snad éra, kdy kdokoli s jiným názorem byl označen za nepřítele planety a nebyl hodný diskuze. Věcné připomínky z průmyslu byly smeteny ze stolu, dopadové studie pro předložené legislativy byly dělány účelově. Není divu, že se ukázaly trhliny a Evropa se pomalu začíná po této velkolepé zelené párty probouzet. A jak už to tak bývá, dlouhá párty mívá nepříjemné následky.
Záměr správný, provedení katastrofální
Poslední evropské volby přivedly v roce 2019 do Evropského parlamentu více zelených poslanců a zcela logicky s nimi výrazně posílily ambice v klimatické politice. To se postupně promítlo i do pracovního programu Evropské komise, jejímž místopředsedou pro „Green Deal“ se stal právě Frans Timmermans.
Lídři států EU pak v prosinci 2019 správně stanovili hospodářskou strategii s cílem, aby členské země do roku 2050 přestaly spalovat fosilní paliva a nevytvářely další emise skleníkových plynů. Tedy, aby se EU stala prvním tzv. „klimaticky neutrálním kontinentem“. Tehdejší premiér Andrej Babiš protlačil spolu se státy V4, že každý stát bude moci dosáhnout klimatické neutrality vlastní cestou, tedy vlastním tempem a pomocí různých technologií, a to včetně například jaderné energetiky. Byla to důležitá podmínka, která měla zajistit, že přechod k ekologičtější ekonomice proběhne spravedlivě a že každá členská země, tedy i průmyslové Česko či Polsko si budou moci udržet svoji atraktivitu a konkurenceschopnost.
Aby mohl stanovený cíl být realizován, musel Brusel vytvořit nebo upravit množství evropských nařízení a směrnic a vznikl tak tzv. „klimatický balíček“. Jenže ten už se zrodil po vzoru Timmermansovy klimatické bible, tedy čím dříve a více, tím lépe“. Ani v době covidové pandemie nebo následné energetické krizi nedokázali Timmermans a spol. sundat nohu z plynu.
A tak jsme museli kroutit hlavou nejen nad návrhem zákazu spalovacích motorů od roku 2035, ale také u zavedení emisních povolenek pro domácnosti, které si topí a jezdí autem nebo nad zdražením emisních povolenek pro průmysl a elektrárny. A těch záseků na zelené ideologické pažbě je ještě mnohem víc. Navzdory předvolebním slibům Petra Fialy, že je připraven v Bruselu hájit energetické zájmy českých občanů a našeho průmyslu, se ministři pětikoaliční vlády v Bruselu nezmohli takřka na žádný odpor. Na ministerských radách hlasovali nejprve čeští ministři pro jednotlivé návrhy a dokonce v průběhu českého předsednictví EU tito zástupci Fialovy vlády proaktivně dotáhli návrhy do finální podoby. Na rozdíl třeba od Polska si nevyjednali prakticky žádné výjimky. České zájmy tak vyměnili za pochvalu právě od Timmermanse. České předsednictví svou urputností prosazovat iracionální zelené zájmy zaskočilo i samotné dost zelené Němce, kteří do finální podoby zákazu spalovacích motorů museli nakonec tzv. hodit vidle.
Premiér Fiala ani jednou nevyužil možnost bouchnout na summitu lídrů EU do stolu a blokovat společný postup Unie. Namísto toho zbaběle českým občanům tvrdil, jak se mu předsednictví a prosazování našich zájmů daří.
Na začátku června příštího roku se uskuteční volby do Evropského parlamentu. Už teď je vidět, že některým stávajícím poslancům dochází, že jejich podpora nepromyšlené ekologické politiky fatálně oslabila hospodářství a přispěla k tomu, že nejsme schopni řešit problémy s migrací nebo investicemi do infrastruktury. Zároveň si postupně uvědomují, že sama EU stejně nemá šanci klimatické změny zastavit, protože na ně mají mnohonásobně vyšší vliv zcela jiné kontinenty a země, které si ale na rozdíl od Evropy vlastní větev nepodřezávají. Po evropských volbách v roce 2024 proto musíme zcela přenastavit Green Deal tak, aby byl spravedlivý a udržitelný. Nesmí být jen zelený.
5plus2
