Strašák v podobě balíčku nových klimatických legislativních opatření s názvem „Fit for 55“ nezastavila ani energetická krize. Je tu s námi stále. A dokonce nám pěkně bobtná.
Stačí se podívat například na revizi směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS). Nová podoba této směrnice, kterou dojednala vláda Petra Fialy během českého předsednictví Rady EU, má za cíl co nejvíce zdražit emisní povolenky. V důsledku nejde o nic jiného, než o uměle vyvolané prodražení a následný úprk od stabilních fosilních zdrojů. A to je velký problém.
Pokud to po evropských volbách nezměníme, tak především uhelné procesy pověsí na vrata ceduli zavřeno. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě. Naše současná vláda si klidně může malovat na zeď rok 2033 (plánovaný odklon od uhlí), ale tímto tempem to může být výrazně dřív, klidně již za dva roky.
Co to bude znamenat? Česko poprvé nebude ve výrobě elektřiny soběstačné a bude muset elektřinu dovážet, bude-li tedy odkud. Ještě více uhlí se bude energeticky zpracovávat mimo EU, např. v Číně. Třeba proto, aby se v Číně díky energii z uhlí vyráběly „čisté“ fotovoltaické panely. A pro koho? No přece pro Evropu. Také se vám to zdá absurdní?
Čína i jiné státy v Africe a Asii v této době otevírají ve velkém nové uhelné elektrárny. A není tajemstvím, že se s jejich provozem počítá další desítky let. Takže o nějakém celosvětovém útlumu uhlí nemůže být ani řeč. A odpovídají tomu i čísla. Růst emisí z čínských uhelných elektráren vzrostl meziročně o více než pět procent a Čína tak prolomila nový historický rekord. Pomáhá jí v tom i cena čínské emisní povolenky, která se v posledních týdnech pohybovala okolo šesti euro. To je desetkrát méně než v Evropě. Jak potom můžeme být konkurenceschopní?
Ano, reagujme na klimatickou změnu. Ta tady bez diskuse je. Ale nesmíme být ti první a nesmíme být nejvíc ambiciózní. Jinak můžeme na jakoukoliv ekonomickou konkurenceschopnost zapomenout. Už dnes je vidět, že v mnohých odvětvích Evropa výrazně zaostává. Místo toho, aby firmy investovaly do transformace a zaměstnanců, raději se přemístí na jiný kontinent (především do USA a Asie). Vyjde je to levněji, a hlavně se ocitnou v prostředí, které je více předvídatelné než v EU. A takto uvažují firmy napříč obory. Od výrobců oceli až po farmaceutické firmy. Jasně, někteří jsou patrioti a nechtějí evropské provozy zavírat, ale čím dál častěji musí jít z vážných ekonomických důvodů patriotismu stranou.
Musíme se tedy velmi vážně a velmi rychle zabývat tím, abychom v Evropě obnovili přívětivé a předvídatelné investiční prostředí. A bez dialogu s průmyslem a zaměstnanci to opravdu nepůjde. Je sice hezké, že si to dosluhující Evropská komise začala na sklonku svého mandátu uvědomovat, ale nenechme se opít rohlíkem. Evropská komise se musí po volbách z gruntu vymést. Další roky pod taktovkou ideologie si „Starý kontinent“ nemůže dovolit. A pokud nebudeme ekonomicky silní, nezvládneme reagovat ani na změny klimatu ani na bezpečnostní rizika. A především nezajistíme dobré podmínky pro život občanů.
Článek je k dispozici zde.
Ondřej Knotek, europoslanec
