Green Deal měl Evropě zajistit technologický náskok, avšak představa, že by si od Evropanů kupovali technologie v Číně či USA, je dnes passé, říká europoslanec Ondřej Knotek. Namísto toho vyháníme regulací výrobu z Evropy do míst, kde se pracuje s mnohem vyšší emisní stopou než na starém kontinentu.
Před časem jste řekl, že Green Deal nakročil na cestu, která vedla správným směrem, ale nebyla dobře podchycená. Jak jste to myslel?
V roce 2020 se řeklo, že budeme první klimaticky neutrální oblastí. Tehdy v tom mohla spočívat určitá výhoda. A sice, že kdo jako první bude disponovat potřebnými technologiemi, bude je moci nabídnout na globálním trhu a získá nová odbytiště třeba v Indii, Africe a jinde. Nicméně přišel covid, pak válka na Ukrajině a energetická krize. Představa, že by dnes Američan nebo Číňan chtěl používat evropské technologie, je passé.
Navíc se v mezidobí změnilo klimatické poznání. Cílem Pařížské dohody bylo zabránit zvýšení teploty do roku 2100 o dva stupně, ideálně ne o víc jak 1,5 stupně. Dneska víme, že těch 1,5 už padlo loni a mineme asi i ten dlouhodobý cíl. Evropa bohužel tento vývoj nezmění. Rozhodne se v Indii, v Číně, v Indonésii… Také v Africe, kde je obrovské množství populace. Dnes má sice nízkou životní úroveň, ale časem bude chtít také více spotřebovávat.
Evropa nemá na oteplování skoro žádný vliv, ale zabíjí si stabilní zdroje. Čína sice staví nejvíc obnovitelných zdrojů, ale zároveň také nejvíc uhelných elektráren. V loňském roce šlo o instalovaný výkon odpovídající asi dvaadvaceti Temelínům. Mimo jiné je staví proto, aby mohla vyrábět solární panely, které pak v Evropě instalujeme na pole a domy. Například Austrálie také chce směřovat k uhlíkové neutralitě, ale nezbaví se uhlí, dokud za něj nebude mít náhradu.
Evropa se dala cestou regulace a emisních povolenek.
Nejdražších povolenek. I proto se dnes část výroby přesouvá z kontinentu pryč. Jakákoliv jednotka produkce mimo Evropu má přitom vždy vyšší emisní stopu. Ať jde o ocel, sklo, nebo cokoliv jiného. Nejen v Číně ale i v Americe. Čpavek vyrobený v Africe ji pak má proti tomu evropskému vyšší dokonce osmkrát. A my tam tu výrobu zdražováním energií v podstatě vyháníme. Škodí nám to a z hlediska ochrany klimatu je to dokonce kontraproduktivní.
Legislativa by měla směřovat k adaptaci na novou situaci. Green Deal v současné podobě ale klimatu nepomůže a k adaptaci nevede. Podmínky toho původního navíc měly navíc vést ke splnění cílů v roce 2050, přičemž do té doby bude každý stát plnit podle svých možností a nebude to mít dopad na jednotlivé skupiny obyvatel. Tohle se ale nedodrželo. Frans Timmermans zakázal, co se dalo, a ostatní znevýhodnil. Bohužel pro to našel oporu v Evropském parlamentu. Teď věřím, že nová reprezentace umožní, aby každý stát šel přiměřenou cestou. Protože třeba Česko na OZE nemá podmínky.
Nicméně řada firem se už adaptovala a stálo je to poměrně velké náklady.
Hodně to souvisí s důvěrou a předvídatelností. Evropa je přeregulovaná a kdo to zaplatí? Dotace jsou jen pomocí, ve výsledku vždycky všechno zaplatí výrobci a přenesou to na spotřebitele. Splnit klimatické cíle do roku 2030 znamená snižovat emise čtyřikrát rychleji než dosud, což si vyžádá ve srovnání s dneškem osminásobné investice od soukromého sektoru. Proč by to výrobci dělali? Raději budou vyrábět v USA, kde je flexibilnější trh práce, panuje technologická neutralita a jsou tam levnější energie.
V USA jsou stanovené cíle, ale nikdo vám neříká, jak jich máte dosáhnout. Evropa všechno přereguluje, v důsledku čehož některé technologie přestanou být konkurenceschopné. A ona si pak vybere, které podpoří a které ne.
Že je to neudržitelné, začíná pomalu připouštět i šéfka komise Ursula von Leyen. Začíná skloňovat slovo konkurenceschopnost a říká, že musíme více naslouchat průmyslu i firmám. To se formálně dělo i v minulosti, ale bohužel jen formálně.
Vraťme se k tomu, že řada firem do změn investovala.
Samozřejmě, jsou firmy, které třeba na novou podobu energetiky vsadily a změnu chtít nebudou. Nakonfigurovaly si globální byznys, sázející třeba na to, že Evropa nebude energeticky soběstačná. Takže se bude dovážet vodík ze Saudské Arábie. Taková energetická firma pak samozřejmě změnu chtít nebude.
To není asi pro Evropu výhodné, ale využít příležitosti není ani nelegální ani neetické.
Není. Ale na změny vždycky někdo doplácí. Málo platné, Evropa má emisní povolenky za šedesát euro a měla i za sto. Čína je má za šest. Němci a Poláci si vyjednali možnosti podpor v energetice a česká vláda by o to měla požádat. Tohle jsme zaspali napříč vládami, zatímco Poláci si vše vyjednali včas. Teď se tak nějak předpokládá, že nebudeme v energii soběstační. Ale bude ji odkud dovézt? Vždyť Němci jsou na tom podobně. A jestli chce někdo začít narychlo stavět plynové elektrárny, tak je dobré si uvědomit, že na celém světě jsou jen asi tři výrobci. A pokud to mají být elektrárny umožňující výhledově i využití vodíku, tak jejich cena bude obrovská.
Zmínil jste Polsko. To se ale po volbách změnilo spíše směrem ke vstřícnosti vůči EU.
Politicky se Polsko změnilo o 180 stupňů. Ale pokud jde o byznys, tak drží pragmatickou linii. Poslanci Práva a spravedlnosti a Občanské platformy by si nejraději vyškrábali oči, ale když jde o průmysl a energetiku, tak táhnou za jeden provaz. Takže tam žádná velká změna nenastala. Poláci jsou skvěle organizovaní a je to taky velká země. Což jí oproti nám dává jiné vyjednávací možnosti.
Stejně jako Francii, která chce jít cestou jádra. Německo má po dvaceti letech Energiewende až dvacetkrát větší emisní stopu než Francie. Kdyby šlo jen o emise, tak je jádro řešením. Jenže Evropa chce tlačit obnovitelné zdroje. Takže Německo najednou musí stavět plynové elektrárny, protože si jádro vypnuli. To přitom vybralo zatáčku smrti a velká část zemí půjde jeho cestou. V tomto parlamentu vyhrálo všechna hlasování. A šlo to napříč stranami.
Zmínil jste Ursulu von Leyen. Ustojí svůj post?
Je političkou CDU, která je favoritem německých voleb, ale není v současné vládě. Je hodně neoblíbená a nepomůže jí určitě kauza s Pfizerem. Určitě tak nemá svou pozici jistou. Ale otázka zní: když ne ona, tak kdo? Bude to lepší nebo horší? O obsazení předsedy komise se bude jednat v omezeném okruhu lidí. My jako europoslanci za ANO ji podpoříme pouze v případě, pokud se zaváže k řešení emisních povolenek a tomu, že se bude znovu zabývat zákazem emisních motorů. Jinak ne. Samozřejmě proti tomu půjde frakce zelených a Němci podle mě budou chtít také setrvání současného stavu bez velkých změn. Takže to nebude mít snadné.
Čeho bychom se dočkali, kdybyste byl optimistou?
Hlavně vyhodnocení dopadů regulace do evropské ekonomiky. To je myslím realistické. Pak by mohlo a mělo i dojít k nějakým změnám. Z pohledu České republiky je podle mě třeba vést s komisí debatu o udržení stabilních zdrojů. Ovšem bez podpory vlády to půjde těžko. Součástí toho všeho musí být znova dialog s průmyslem, kde ovšem skutečně mohou být i tací, kteří na dosavadním vývoji vydělávají. Většina ale bude pro změny, k nimž otevřeli svými protesty cestu i zemědělci. Mělo by z toho vyplynout, že jsme přeregulovaní a nedodržujeme technologickou neutralitu.
Ondřej Knotek (39)
Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Dnes působí jako politik, člen hnutí ANO a průmyslový manažer, v letech 2014 až 2018 zastupitel města Mariánské Lázně a od roku 2019 poslanec Evropského parlamentu. Je členem politické skupiny Renew Europe (Obnova Evropy), která funguje v rámci Evropského parlamentu.
Zdroj: E15
