Ministři životního prostředí evropských států jednali v Bruselu o klimatických cílech pro rok 2040. Výsledkem je například odklad emisních povolenek pro domácnosti a osobní automobily o jeden rok či snížení klimatického cíle do roku 2040 na 80 procent bez závazných dílů pro jednotlivé státy. „Úleva? Jak pro koho,“ uvažuje poslankyně Gabriela Svárovská (Zelení, za Piráty). „Řada ústupků by proběhla tak jako tak,“ říká pro Český rozhlas Plus europoslanec Ondřej Knotek (ANO).
Nejdřív otázka na paní Svárovskou. Bylo podle vás třeba těch úprav? Ať už mluvíme o tom, že jsou to zásadní ústupky, jak říká končící ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), nebo že jde alespoň o krátkodobou úlevu?
Gabriela Svárovská (Zelení): Překvapilo mě, že pan ministr Hladík označil ty ústupky za zásadní a vycházející vstříc pozici odcházející vlády, a zároveň hlasoval proti té legislativě, čímž vyslal dost nesrozumitelný signál.
A když hovoříte o úlevě, já bych položila otázku, úleva? Jak pro koho. Nevidím velkou úlevu v odkládání možnosti českých občanů využívat prostředků z výnosů ze systému emisních povolenek.
Nevidím výhody pro český byznys v tom, že se znepřehledňuje další vývoj – je to jednoznačně nevýhoda pro ty dynamické, novátorské části českého průmyslu, které investují do dekarbonizace a těch zelených moderních technologií, po kterých roste poptávka.
Jinými slovy, těch úprav podle vás potřeba nebylo?
Svárovská: Myslím, že nebylo. Pořád tady máme ten velký cíl do roku 2050 dosáhnout čisté nuly v emisích. Tam je limit, za který nemůžeme jít, protože jinak ztratíme kontrolu nad tím, jakým způsobem budeme schopni přežít v těch dramatických změnách počasí.
Jak to vidí pan europoslanec Knotek? Bylo třeba úprav, co se týká klimatického cíle do roku 2040? Není v tomto ohledu lepší něco než nic? Souhlasil by s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL), že každý krok, který umožní systém lépe připravit a zároveň chránit občany před neúnosnými náklady je vítaný, a že tlak členských států včetně České republiky měl smysl?
Ondřej Knotek (ANO): Návrh nového cíle 2040 jak ze strany Evropské komise, tak ale i z té pozice ministrů životního prostředí, znamená zrychlení Green Dealu a tedy zdražování. Řada vyjednaných ústupků by proběhla velmi pravděpodobně tak jako tak, nehledě na jednání o klimatickém cíli.
Když si porovnám přínosy vyjednaných ústupků, které jsou skutečně pouze s krátkodobým dopadem, a nejistotu – nevíme, jestli dopadnou – versus tu nálož, kterou bude nový klimatický cíl po roce 2030 znamenat pro ekonomiku a domácnosti, tak je to naprostý nepoměr.
To znamená, že nový cíl určitě neměl být schválen. Je dobře, že Česká republika hlasovala proti. Bohužel tam nebyla většina na Radě ministrů. Vyjednané ústupky jsou skutečně krátkodobé, moc v ně nevěřím a nespoléhám na ně.
Předvídatelnost hospodaření
Pokud máme jasná pravidla pro rok 2030 a pak pro rok 2050, byl teď správný čas stanovovat si klimatický cíl pro rok 2040? Nebylo naopak ještě vhodné počkat, až budeme vědět, jak se nám daří plnit cíl roku 2030?
Svárovská: Myslím, že opravdu důležité je plánování a předvídatelnost. Především pro průmysl, který chtějí české vlády dle svých slov ochránit. Je skutečně potřeba plánování těch investic, dlouhodobé projekce byznysových strategií.
Není možné ty cíle každou chvíli měnit, jako se to stalo teď na středečním zasedání. Jde třeba i o ceny energií, které si ta velká energeticky náročná odvětví nasmlouvávají dopředu. Potřebujete zkrátka mít viditelnost, transparentnost toho, kam se jako byznys máte ubírat.
Myslíte, že tyto úpravy jsou tak zásadní, že můžou přinést chaos nebo znejišťovat ty sektory?
Svárovská: Znejišťuje ty sektory v tom smyslu, že máte mít nějakou strategii a tu následujete. A tady se dostáváme do situace, kdy byznys, který k tomu přistupuje odpovědně, který investuje a uvažuje o tom, jak dál snižovat ty emise, je najednou v nevýhodě.
Protože ten byznys, který takzvaně nic nedělá, tak dostává čas navíc. To si myslím, že je nefér. Vůbec to nepomáhá tržnímu prostředí.
Knotek: Celá ta předvídatelnost a tak dále, to zní všechno hezky, ale skutečně my jsme jediní na světě, kdo by měl takto tři právně závazné cíle. Naopak si myslím, že to jde proti tržnímu prostředí. Kdybychom to víc všechno nechali na trhu, na soukromém sektoru, tak by ta dekarbonizace probíhala rychleji.
Musíme se také dívat, co se děje v okolním světě. Protože dekarbonizace a snižování emisí v Evropě může probíhat různými cestami. Jedna z nich je, že se průmysl přestěhuje do míst, kde nejsou takové nároky – a to se bohužel děje.
Emise sice v Evropě klesají, ale klesá i hospodářská síla – naopak rostou jinde ve světě. Tomu samozřejmě chceme předejít. Obávám se, že nový klimatický cíl pouze urychlí exodus stabilního průmyslu z Evropy.
Má si vzít Evropská unie příklad z Číny? Jak politici hodnotí roční oddálení systému emisních povolenek ETS2?
Celý rozhovor k poslechu zde.
