Válka na Ukrajině objektivně zamíchala kartami evropských klimatických plánů, nicméně podle europoslance Ondřeje Knotka (ANO), je zarážející, že samotná EU tuto skutečnost reflektuje jen naprosto minimálně. „Premiér Fiala jedná v rukavičkách a neumí nebo snad nechce bouchnout do stolu a říct, že ‚tudy ne‘. Někdy je ale potřeba v zájmu naší země třeba zablokovat jednání lídrů EU, dokud nebudou zájmy Česka dostatečně chráněny,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Knotek.
Jak moc zamíchala válka na Ukrajině kartami Green Dealu a Fit for 55? Bude vše tak, jak se plánovalo a přes termíny nejede vlak, nebo bude potřeba některé pasáže revidovat? Obejdeme se bez ruského plynu a ropy?
Samotné cíle, tedy ty emisní pro roky 2030 a 2050, je možné zachovat. Je ale jasné, že cesta k nim se v důsledku války na Ukrajině a pandemie změní. Z mého pohledu je proto zarážející, že se Evropská komise některým aktuálním tématům vyhýbá. Vždyť v rámci klimatického balíčku Fit for 55 zvažuje jen dvě změny, a to navýšit plošný evropský cíl pro podíl obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost. Zbytek balíčku se k mému překvapení projednává zatím tak, jako by se nic nestalo. Přitom je ale jisté, že právě v důsledku války na Ukrajině budou muset některé členské země svoji dekarbonizační cestu upravit. Proto neochota tohle zohlednit v rámci balíčku Fit for 55 je veliká chyba, která znamená obrovskou nejistotu v průmyslu i energetice, protože firmy odkládají investice. Reakce Evropské komise na válku byla zhmotněna do projektu RePowerEU, jehož cílem je vyšší připravenost na příští zimu a zejména urychlení odklonu od ruských paliv.
Obejde se Evropa bez ruského plynu a ropy?
Je potřeba si uvědomit, že se ropa a plyn se používají nejen jako zdroj energie, ale také jako vstupní suroviny například pro výrobu hnojiv či jiných důležitých produktů chemického průmyslu. Zatímco nahrazení ruské ropy je možné v horizontu několika let, u plynu je to na mnohem delší dobu. V obou případech je ale otázkou, o kolik bude tahle cesta dražší.
Většinou slýcháme spíše pesimističtější komentáře směrem k připravenosti Česka na změny, které budeme muset v rámci klimatických plánů podstoupit – že na ně nejsme připraveni, že nás budou stát moc peněz, že nám zničí průmysl. Je skutečně důvod k obavám?
Skutečný problém je na straně Evropské unie. Kromě ambiciózních klimatických cílů se snaží ovlivnit i cestu, to znamená technologie, které mají být ke splnění klimatických cílů použity. A to je zásadně špatně. Tento proces je ovlivněn jednak zelenou ideologií a zároveň neuvěřitelnou motivací o přerozdělení vlivu v EU. Kdyby šlo „Bruselu“ především o klima a emise, tak by EU podporovala jádro či přechod od uhlí k plynu, stejně jako podporuje obnovitelné zdroje.
Potřeby a možnosti průmyslového Česka jsou jiné než zemědělských zemí na severu či jihu Evropy. My u nás máme solidní plán adaptace na změnu klimatu a vlastní energetickou transformaci. Ta spočívá kromě obnovitelných zdrojů právě v jádru a přechodně v plynu. Dnes ale vidím snahu části Unie zaříznout naše plány. Chtějí, abychom kupovali elektřinu, kterou dodají do společné evropské sítě a na kterou dostanou evropské dotace na vybudování obrovských kapacit obnovitelných zdrojů v mořích podél Evropy a slunném jihu. Česká republika ale akceptovala klimatické cíle s podmínkou, že jich bude moci dosáhnout pomocí plynu a jádra. A pokud je toto v ohrožení, tak je třeba jednat.
Bohužel současná pětikoalice je v energetických otázkách rozdělena. Premiér Fiala jedná v rukavičkách a neumí nebo snad nechce bouchnout do stolu a říct, že „tudy ne“. Někdy je potřeba v zájmu naší země třeba zablokovat jednání lídrů EU, dokud nebudou zájmy Česka dostatečně chráněny. Je hezké, že se na Petra Fialu všichni usmívají a chválí jeho klid, jenže tenhle klid nám nic dobrého nepřinese. Babiš se toho nebál a šel do toho tvrdě i za cenu, že se na něj neusmívali. Nejdůležitější ale pro něj bylo, aby se z Česka nestal otloukánek Evropy.
Jde v této výzvě nejen uspět, ale ještě z ní udělat příležitost a profitovat na ní?
Klíčem k úspěchu je technologická neutralita. Nastavit motivační prostředí a nechat technologie vzájemně si konkurovat. Green Deal byl navržen z pohledu hospodářství jako růstové strategie, jeho problémem je snaha upřednostnit technologie, které vyhovují jen některým regionům EU. Green Deal není jen o energetice a emisích, ale i o snížení množství jedovatých látek v prostředí či snížení závislosti na materiálech a technologiích z území mimo EU. Obrovský rozvoj čeká například recyklaci materiálů všeho druhu. Jenže chybí dostatečná koordinace a jednotlivé pilíře Green Dealu si protiřečí, protože například příliš přísné nastavení škodlivých látek v materiálech vyloučí možnost jejich recyklace. Na jednu snahu chce Brusel snížit závislost na Rusku a Číně, ale pak pro snížení emisí v dopravě navrhne nařízení, které nejlépe splní elektromobily, což znamená významnou závislost na čínských bateriích.
Jak by měla vypadat česká energetická transformace? Je pro nás nějaký recept, který nám uleví v krátkodobém horizontu? Nestálo by za to vzepřít se krátkodobě Green Dealu a vypomoci si uhelnými elektrárnami a prodloužením jejich užívání? Mělo by Česko usilovat o energetickou soběstačnost nebo je to de facto zbytečné, když energie stejně obchodujeme na burze?
Soběstačnost má určitě smysl a vnímám ji jako schopnost na svém území vyrobit množství energie, která odpovídá národní poptávce po energiích. S energií se obchoduje, ale jde o to mít dostatečné kapacity na svém území. Česko má pro solární a větrnou energii cca 6 500 km². Z této plochy dokážeme uspokojit asi třetinu naší poptávky po energiích v roce 2050. Pokud zvážíme i jiné obnovitelné zdroje, tak se dostaneme asi na polovinu. Tu druhou polovinu buďto vyrobíme, a nebo dovezeme. Ideální budoucí energetický mix Česka musí být založen na obnovitelných zdrojích a jaderné energii. Svoji roli také budou hrát nízkouhlíková paliva, biopaliva a pro některé typy průmyslu i nadále paliva fosilní, byť s dostatečným opatřením pro snížení uhlíkové stopy. Odklon od uhlí se v důsledku války v některých státech včetně Česka zpomalí.
V současné době energie zdražují rekordním tempem, odborníci varují před až několikanásobným zdražením, což pro mnohé domácnosti může mít fatální následky. Má situace jiné řešení než vládní zásahy, které sice pomohou, ale jen přenesou dluh na stát ergo na lidi v budoucnu? Zlevní vůbec někdy energie?
Je nutné souběžně dělat dva typy opatření. V prvé řadě snížit ceny klíčových vstupů (energie, hnojiva, krmiva, osiva), to udrží inflaci pod kontrolou. Paralelně s tím zavést plošná i cílená opatření finanční podpory rodin a podniků, což povede k udržení zaměstnanosti a předejde krachům a energetické chudobě. Je dobré v této souvislosti připomenout, že Brusel členským státům rozvázal ruce a rozvolnil pravidla podpory. Většina zemí EU toho okamžitě využila k přesně takovým opatřením. Kromě Česka. Naše vláda tyto kroky odmítla a inflaci si doslova užívá. Přitom není pravda, že bychom se na opatření museli nekontrolovatelně zadlužit. Vládní nečinnost má už dopady na domácnosti a v následujících měsících postihne především malé a střední podniky, které v důsledku cílené vládní nečinnosti budou v Evropě méně konkurenceschopné, než firmy ze zemí, které do ekonomiky peníze pumpují.
Zmínil jste podporu jaderné energetiky, stačí nám usilovat o dostavbu bloků v Dukovanech a Temelínu, což je nicméně výhled spíše desítek let, nebo bychom měli více usilovat o vývoj malých modulárních reaktorů, který probíhá například v Řeži, a které by mohly být výhledově praktičtější pro potřeby měst nejen jako zdroj energie, ale i tepla?
Jádro je dnes v návrhu zařazeno jako podporovaná aktivita v rámci takzvaných udržitelných financí. To znamená, že lze v bance získat na jádro úvěr. Zatím se ale na výstavbu jaderných zdrojů nedají čerpat evropské dotace. I Němcům časem dojde, že to v Evropě bez jádra nezvládneme. A já věřím, že se tento handicap změní.
Jaderná energie v Česku bude jistě pocházet nejen z velkých konvenčních reaktorů, ale i z těch modulárních, a to jak pro výrobu elektřiny, tak i v teplárenství. Moderní štěpné technologie budou zesíleny o prvky cirkulární ekonomiky a budou tvořit méně jaderného odpadu. Kromě štěpných reaktorů nezapomínejme na reaktory fúzní, jejichž vývoj jde také kupředu a věřím, že koncem třicátých let budou k dispozici pro komerční využití. Tak, jako jsou dnes běžné okresní vodárny, tak ve čtyřicátých letech budou okresní jaderné reaktory. A na to se těším.
Rozhovor naleznete na: https://ondrejknotek.eu/2022/06/10/neochota-eu-zmenit-pravidla-green-dealu-je-zarazejici-i-vzhledem-k-valce-na-ukrajine-cesko-si-musi-dupnout/
